Humpty Dumpty syndrom

Čas od času se setkávám s názory lidí, kteří si po přečtení mých textů řeknou: “Zbytečně složité a samé nesmysly.” Nebo říkají, že je toho moc a nestíhají to číst, protože tomu nerozumějí. Snad nejčastěji se setkávám s lidmi, kteří říkají: “Po přečtení vím, že toho zatím moc nevím a tím, co vím, si nejsem vůbec jistý.”

Jsem si vědom, že všichni žijeme ve svém světě toho, co víme, co si myslíme, že víme a co považujeme za svůj světonázor. Jinak řečeno, každý z nás si z jednotlivých zkušeností, prožitků a přesvědčení postavil zeď na které sedí jako Humpty Dumpty a bojí se, aby mu nikdo žádnou z cihliček představujících jeho přesvědčení, názory a znalosti nezničil, jelikož by se mohla zbortit celá zeď nebo narušit její stabilita. 

Tento obranný postoj vychází z nedostatečného pocitu vlastní hodnoty a vytváří v nás jakési brnění, přes které jednáme a vystupujeme v komunikaci s druhými. Tato brnění jsou naší neautenticitou v tom, kdo jsme.

Schováváme se za nimi a v případě situací, kdy s někým nesouhlasíme nebo se neshoduje náš světonázor s tím, co on řekne, zaujmeme obranný postoj a hodnotíme to jako hloupost nebo nesmysl. Psychologové tomu říkají Kognitivní disonance.